"Ztracená" láska 2. kapitola

25. března 2014 v 15:06 | Ayame-chan |  "Ztracená" Láska
Ehm ehm :D zase po dloooouhé době zdravím :D já vím že bych zasloužila, aby mě Chiko vykopla z okna, jak slibuje už nějakou dobu :'D ale já neměla čas :///
No každopádně můj zdravotní (o duševním nehodlám polemizovat :_D) stav je teď takový nestabilní, jsem po operaci štítné žlázy, takže nemám moc čas psát nebo tak, ale řekla jsem si, že alespoň něco sem přidám :)
A k tomu...budu si dělat nový blog, protože tenhle zaostává, sestřičky nejsou moc aktivní (totiž vůbec) a já popravdě taky moc ne, tak tohle bude poslední kapitola na tenhle blog, kdyby jste si chtěli potom někdo přečíst další, budu ráda :) a budou na novém blogu. Mám ráda psní a jsem moc ráda, když se to líbí i někomu jinému, než mě :__D
Tak hezké počtení ^^


"Vypadáš nějak zaraženě" podotkl jsem směrem k Ichiyovi, když jsem přišel ke stolu.
"Trochu" přisvědčil.
"A proč?"
"Protože jsem potkal někoho, koho jsem potkat nechtěl"


"A to koho?" ani jsem si nesedal, další sklenici minerálky bych už neunesl.
"Myslím, že to je vcelku nepodstatná věc vzhledem k tomu, že ses nejspíš počůral." Ukázal na mokré nohavice a já jsem zrudnul až ke kořínkům vlasů.
"Jdi do háje, Ichiyo, takové vtipy si nech, vždyť si viděl, že jsem se polil!" bože, ten kretén mi ale dokáže zkazit náladu.
A tak jsem ve svém momentálním rozpoložení totálního ztrapnění jaksi opomněl na to, že mi neřekl, koho to vlastně viděl.
"Tebe dokáže všechno tak dokonale naštvat, až to bolí, ty pako." Ušklíbl se pobaveně, ale dál mě neprovokoval, nejspíš věděl, že se mnou a vtipy je to marné.
"A můžeš mi vysvětlit, proč si oblíkáš kabát?"
"Protože odcházím s tebou nebo bez tebe, to mi je jedno, ale jestli uvidím minerálku nebo jakoukoliv tekutinu před tím, než budu mít vyprahlé celé tělo, tak tě zmlátím." Trucovitý výraz v mojí tváři nejspíš nepůsobil dostatečně nebezpečně, a tak jsem Ichiyovi způsobil záchvat smíchu.
"Dobře, dobře. A necháš mě to zaplatit?"
"Když jinak nedáš?" pokrčil jsem rameny a šel čekat ven. Ten přísný výraz číšníka, kterému nejspíš vadilo, jak jsem řval na celou kavárnu, byl mírně znepokojující. Ale pouze mírně.
Otevřel jsem dveře kavárny ve chvíli, kdy jsem se díval do mobilu kolik je hodin, a tak jsem, dneska už podruhé, vrazil do pohledného blonďáka. Tentokrát to ustál a měřil si mě překvapeným pohledem.
"Jejda, promiň." Omluvil jsem se pohotově už ze zvyku, ale když jsem se odhodlal zvednout pohled, setkal jsem se s pohledem pomněnkových očí.
"Ale vážně. Buď jsi vážně takové nemehlo anebo jsi slepý. Upřímně nevím, co je děsivější." Uchechtl se a z překvapeného pohledu se stal výsměšný.
"Ani jedno ani druhé. Nemůžu za to, že si vždycky vybereš nevhodnou dobu na objevení se." Odfrkl jsem si pohrdavě a díval se mu do očí, které vysílaly na moje poměry až moc pozitivních vln.
"No tak to se omlouvám, že se vracím domů, pane Úsměv? Co to je?" ten provokativní tón hlasu se mi ale vůbec nelíbil.
"Bydlíš v kavárně?" nadzvedl jsem tázavě obočí.
"Jasně, ty sedačky jsou vcelku pohodlné a bar se v noci vždycky šikne, víš co."
"Vtipné"
"Příroda mi udělila vtipnost spolu s krásou, nemyslíš? Ale abych ti to upřesnil, tak ta kavárna patří mým rodičům a tenhle vchod vede i do druhého patra aneb tam, kde máme byt"
"Takže se jmenuješ Banley, předpokládám, jako ta kavárna?"
"Úvaha je správná." Pokrčil rameny.
"To mi hrozně připomíná jedno jméno a taky bych se vsadil, že není japonské."
"Nejsem Japonec, i když jsem tu už jednou nějakou dobu žil. Ale to je jedno. Když dovolíš, tak bych rád vešel do svého domu, ale stojíš ve dveřích."
"Nedovolím, já neuhnu někomu, kdo spadl po hlavě do modré barvy a ještě si to nestačil umýt." Ušklíbl jsem se. To má za to nemehlo.
"Ještě řekni, že mi to nesluší!" vypadal vážně dotčeně.
"Ale, já nemám ve zvyku snižovat lidem jejich sebevědomí, namyšlenej náfuko" Vážně jsem se musel držet, abych si udržel vážný výraz. Měl jsem sto chutí vypláznout na něj jazyk.
"Nemotorné nemehlo"
"Já nejsem nemotorný!"
"A copak já jsem namyšlený?!"
"Beztak jsi."
"A to říká někdo, kdo dokáže vrazit do jednoho člověka hned dvakrát za sebou."
"Ne, že bych chtěl rušit tuhle vášnivou hádku, která byla mimochodem jistě vysoce účelná, a když pominu fakt, že tu stojím už deset minut a pořád nemůžu vyjít, protože mi cestu blokuje kamarád, který se hádá s vlastníkem kavárny, do které jsem dal peníze, tak tě velice rád poznávám." Z Ichiyova hlasu sice kapala ironie, ale natáhl k tomu idiotovi ruku a mile se usmál.
"Gratuluju k dobrému výběru kámoše, s tím se fakt nudit nebudeš." I on natáhl ruku k Ichiyovi a opětoval úsměv.
Nevím, jestli ty blesky se zdáli jenom mě, ale něco mi říkalo, že kámoši rozhodně nebudou.
"Já si ho vážím."
"Bezpochyby. Řekneš mi svoje jméno?"
"Ichiya Kurama a tenhle idiot…"
"Hej!"
"…to je Soraru Roodney"
Po vyslovení mojeho jména se na mě ten kluk jenom vyděšeně podíval. Nedokázal jsem určit, co měl ten pohled znamenat, ale bylo tam něco jako překvapení smíšené s vyděšením.
"A ty?"
"Moje jméno je Michael Banley, ale v Japonsku mi říkali…ale to je jedno. Uvidíme se ve škole!" zakřenil se na nás ještě, a pak zmizel za dveřmi kavárny.
"Vážně jsem o tohle seznámení nestál." Pokáral mě Ichiya pohledem, ale nakonec si poraženecky povzdechl a nakonec se usmál.
"Nechceš u mě přespat? Taťka je zase na služební cestě."
"Asi jo, ale budeš u nás muset zůstat na večeři, protože máme sladké palačinky a o ty já přijít nehodlám." Představa, že by moje palačinky polévané čokoládou snědla sestra, byla hrozná.
"To rozhodně neodmítnu."

"Mami jsem doma! A je se mnou Ichiya!" vykřikl jsem na celý dům a pobídl Ichiyu dál do domu.
Když jsme přišli do kuchyně, líbnul jsem mamku na tvář a posadil se ke stolu.
"Ahoj, omlouvám se za vyrušení"
"Páni, ahoj Ichiyo, tebe jsem tu dlouho neviděla. Dáš si s náma večeři?" moje mamka byla ten typ, který byl ke všem milý a hodný a nikdy na nikoho nezvýšil hlas. To všechno doháněl můj táta. Ten ne, že by byl zlý, ale staral se o naši pořádnou výchovu, takže z něj byl cítit respekt. Dneska měl jít na noční, takže spal.
"Rád bych" sedl si vedle mě a moje drahá matinka ho hned začala zpovídat, že je to moc pěkný kluk, tak jestli někdy přivede přítelkyni a podobné kecy. Brala ho jako vlastního, když on mamku neměl. Umřela při porodu.
Když usoudila, že už ví všechno, co potřebuje a má hotovou večeři, nachystala ji na stůl a zavolala ségru.
"Yori! Dělej, večeře!"
Chvíli se nic nedělo, ale za chvíli se ozval dusot, jak běžela po schodech a přiřítila se do kuchyně.
"Máme návštěvu?" podivila se hned na prahu, ale sedla si naproti mně a čekala na svoji porci.
Nevím proč, ale vždycky si Ichiyu přeměřila, jakoby ho nikdy neviděla, i přes to, že v létě tu býval častěji, než ona.
"Ne, nemáme, to je pouze projekce" pronesl jsem uštěpačně na její účet, no ona si z toho moc nedělala. Netečnost možná máme v rodině, kdo ví.
"Dobrou chuť" popřála nám mamka a sedla si vedle Yori.
Palačinky, které se rozplývají na jazyku, krásná jemná chuť čokolády, mmm, miluju to.
"Takhle nacpaný jsem nebyl dlouho. Chceš, abych přibral, mami?" hladil jsem si plné bříško a Ichiya na mě stočil pohled To jako fakt?
"Byla bych ráda, kdybys něco přibral, jsi hrozně vyschlý" její ustaraný pohled mě štval. Takové tintítko jsem přece nebyl!
"Tuhle debatu nehodlám vést" našpulil jsem rty, ale pak jsem se ještě obrátil na mamku "Můžu dneska přespat u Ichiyi?"
"No proč ne? A zítra je sobota, tak můžete přijít na oběd."
"Jasně, tak pa." Políbil jsem ji zase na tvář, ségře jsem procuchal vlasy a s Ichiyou v patách šel do pokoje.
"Mojí sestřičce se líbíš." Začal jsem mezitím, co jsem si balil věci.
"Hm"
"Možná by si to s ní mohl zkusit."
"Hm"
"A nebo se ti…proč se na mě tak díváš?" pozvedl jsem jedno obočí, když jsem zpozoroval jeho pohled.
"Hledám to místo, kde si přibral." Zakroutil černovlasou hlavou.
"To myslíš vážně?"
"Co?" vypadalo to, jakoby se právě probral.
"Já ti tady nadhazuju moji sestru a ty hledáš moje špeky."
"A jo tohle. Proč myslíš? Neměl by si svoji sestru spíš hlídat a kluky od ní odhánět?"
"No jo, ale od toho, co zjistila jaká je moje sexuální orientace, začala na tebe koukat tak nějak divně, tak ať jí dokážeš, že mezi náma nic není." Uvedl jsem ho na pravou míru mého návrhu.
Zjistila to, když mě viděla líbat se za školou s jedním klukem. Byl tu jako výměnný student z Ruska, tak proč ne že? No a od té doby mě hlídá, jakoby se bála, že Ichiyu nakazím.
"Mám jí říct, že mezi náma nic není?" optal se mě s úsměvem.
"Mohl by si." Zaculil jsem se na něj, ale to, co řekl potom mě dostalo.
"Ale co když to tak nechci?"
 

"Ztracená" láska 1. kapitola

17. ledna 2014 v 23:05 | Ayame-chan |  "Ztracená" Láska
Ehm, ehm ...já se omlouvám! Já jsem na to zapoměla TT^TT ale já to napravím, dneska sem přidám jednu kapitolku a budu se smažit to sem dávat alespoň trošku pravidelně *kajícný výraz*
Mimochodem co Vánoce?? A co Silvestr? :)) U mě je to furt stejný, někdy si říkám, jestli vůbec někdy budu na silvestra někde jinde něž u strejdy =3= ale negativní náled není povolena, takže přeji hezké čtení ^^

"…pak jsem se dozvěděl, že se Mikoto, odstěhoval do Ameriky a už nikdy jsem ho neviděl, ale nemohl jsem se mu ani dovolat, takže dobře věděl, že se bude stěhovat a neřekl mi to…" vyprávěl jsem kamarádovi o mém kamarádovi z dětství, který se ve dvanácti odstěhoval.
"Aha, ale možná ti to neřekl, aby ses netrápil" podotkl Ichiya kráčející vedle mě.
"Ale já jsem se trápil a hodně!"
"Teda, myslím to tak, že kdyby ti to řekl, co bys asi udělal?" zvedl tázavě jedno obočí.
"Co myslíš? Baka, samozřejmě bych brečel i tak…" zamyslel jsem se.
"Ne, nemohl by nikam odjet, kdyby tě viděl brečet, jak ho prosíš, ať nikam nejede, to by nezvládl" řekl klidně.
"Ale já jsem ho miloval, byl jsem do něho zamilovaný" vyštěkl jsem.
"On taky, řekl bych, proto tě nechtěl takhle vidět, protože odjet stejně musel"
"Jak to můžeš vědět?"
"Hmm, nemůžu, ale myslím si to" usmál se na mě a pak se zamyslel.
"Jsi do něho ještě pořád zamilovaný?" zeptal se nakonec.
"Já nevím…asi…spíš ne, už jsem si zvykl, je to přece už pět let a nikdo nemůže být do jednoho kluka zamilovaný tak dlouho" pokrčil jsem rameny.
"Ale nezapomněl si" žduchl do mě loktem.
"Můžu na něho být naštvaný, jak dlouho chci, ale sliby neporušuju"
"Okey" zasmál se. Došli jsme na místo, kde se naše cesty rozchází a tam jsme se zastavili.
"No nic, tak se měj" usmál jsem se na něj a on mě pohladil po vlasech.
"Měj se Soraru" zamával mi Ichiya a vešel do domu. Já v cestě pokračoval a mezitím přemýšlel o Mikotovi. Byl a je nejhezčí kluk jakého jsem kdy viděl. Bylo mu jedenáct a mě deset, když jsme si spolu začali hrát a potom se to zvrtlo tak, že jsem se zamiloval, ale "chodili" jsem spolu jenom ani ne rok. Mikoto se odstěhoval do New Yorku a ani se nikdy neozval. Kdybychom spolu chodili teď, vypadal by náš vztah asi jako spousta vášnivých francouzáků, sex a olizování se na lavičce v parku, ale před tím to bylo takové nevinné a krásné, i když lituju, že jsme se tehdy doopravdy nelíbali, jenom si dávali takové ty letmé polibky atd. Od té doby jsem chodil se spoustou holek, protože, musím se pochválit, jsem docela dost hezký a hodný taky, takže jakého jiného kluka by mohli holky chtít? Jenomže po nějakém tom asi patnáctém vztahu, když se mnou jedna z těch holek chtěla spát, mi došlo, že jsem opravdu gay. Nevzrušovalo mě ani její tělo ani celá ona, prostě jsem jenom na kluky. I když se kamarádím s jedním z nejhezčích a nejžádanějších kluků na škole, Ichiyou, nemám, co chci. Protože ať dělám, co dělám, myslím jenom na toho bastarda, který mě tu nechal, i když věděl, že ho mám tak moc rád. Asi mu to bylo jedno, to jsem si říkal, ale proč by mi teda říkal, ať na něho nezapomenu?
"Jsem doma!"
" Onii-chan? Tak brzo?" vykoukla moje o dva roky mladší ségra z obýváku.
"Dneska jsme jenom šli na výstavu a pak jsme mohli domů" usmál jsem se na ni.
"Hmm, aha, no mamka tady nechala koblihy, kdyby si chtěl" oplatila mi úsměv a zase si sedla na gauč před televizi.
"A co ty tu tak brzo?"
"Dneska jsem neměla školu, onii-chan" usmála se tím úsměvem ala "Jak to, že to nevíš?"
"Jo aha, nižší střední vlastně dneska měla volno"
Vzal jsem si koblihu a řekl jí, že tu druhou si klidně může vzít. Vyšel se nahoru do svého pokoje, kde jsem si zapnul počítač a hudbu. Uklidňující hudba pomáhá od stresu, teda alespoň mě.
O chvilku později mi pípnul mobil na znamení, že mi přišla SMSka. Vytáhl jsem mobil a podíval se na číslo, které si mě dovolilo vyrušit. Psal mi Ichiya, jestli nechci jít ven. Odpověděl jsem, že jo, ale ať si pro mě přijde. S Ichiyou se bavím od doby, kdy se můj přítel, totiž bývalý přítel, vypařil. Ovšem moji historku jsem mu převyprávěl až dneska odpoledne, kdy na mě dopadla zase ta tíha nad jeho ztrátou, když jsem viděl mladý pár se líbat pod sakurou, jako jsem to dělával s Mikotem. Věděl, že jsem gay už celkem dlouho a byl jsem rád, že mu to nevadilo ani nevadí.
"Onii-chan, je tu Ichiya" nakoukla ke mně do pokoje Yori.
"Jop, díky" kývnul jsem na ni a ona zas zavřela. Jsem moc rád, že mám takovou ségru, která je hodná a né taková ta svině. Dal jsem si do kapsy mobil a sešel dolů, kde na mě pod shodami čekal, Ichiya.
"Tak dlouho jsme se neviděli, pojď ke mně!" rozpřáhl jsem ruce a obejmul Ichiyu.
"Vtipné…jen jsem tě chtěl vzít na kafe" odfrkl si a Yori se na gauči zahyhňala.
"Čemu se směješ?!" vylítl jsem na ni.
"Tobě, onii-chan" chytla záchvat a tak jsem ji v tom radši nechal.
Vztekle jsem se na ni díval, ale Ichiya mě dlouho nenechal.
"Jdeme, Soraru?"
"Už jdu" kývl jsem, nazul si boty a vyšli jsme.

"Wow, pěkný" pochválil jsem krásnou kavárničku ve středu města. Okinawa byla docela dost velké město, tak jsem v ní nikdy nebyl. Byla zařízená do hnědé a krémově béžové a na zdech visely krásné obrázky různých druhů čokolád.
Usadili jsme se v rohu a Ichiya kývl na číšníka.
"Jednu horkou čokoládu a jedno latte s cukrem" nadiktoval a číšník zase odešel.
"Nechápu, proč mě bereš na takovéhle místa, je to tu drahé" kroutil jsem nad ním hlavou, stejně jako při všech ostatních dnech, kdy mě bral do restaurací a cukráren.
Nic neřekl, jen pokrčil rameny. Za to bych ho někdy zabil nebo alespoň zbil.
Číšník donesl naši objednávku a s "nechte si chutnat" nás nechal o samotě.
"Je to výborné" rozplýval jsem se nad svojí horkou čokoládou. Neměl jsem rád kafe, protože to mě naučil pít Mikoto, a od doby, co odjel, ho prostě nechci.
"Já vím, bylo to na moje doporučení" samolibě se usmál.
Nakonec jsme v kavárně seděli až dvě hodiny, při čem jsem vypil čtyři sklenice minerálky.
"Omluv mě, ale jestli do pěti minut nedojdu na záchod, budou mě odvážet s prasklým močákem" zvedl jsem se od stolu a váhavým krokem jsem šel k záchodům.
V půlce cesty jsem narazil do nějakého kluka, který neudržel rovnováhu a převrátil se na svoji přítelkyni.
"Jejda, promiňte, nechtěl jsem" začal jsem se omlouvat a pomohl jsem vstát té slečně. On se zvedl sám.
Podíval jsem se na něho. Měl blonďaté vlasy s modrým melírem. Pěkný, ohodnotil jsem nakonec.
"To je v pohodě" usmál se na mě a jeho modré oči zajiskřili pobavením a výsměchem.
"Nesměj se mi, nemohl jsem za to!" našpulil jsem trucovitě rty. Vůbec mě nenapadlo, že jsem mu právě bez dovolení potykal.
"Jo, v pohodě. Pojď Asu-chan, měj se nemehlo!" zazubil se na mě a společně vyšli z kavárny.
Já jsem teda s mumláním došel na záchod, kde jsem vykonal potřebu.
"Vypadáš nějak zaraženě" podotkl jsem směrem k Ichiyovi, když jsem přišel ke stolu.
"Trochu" přisvědčil.
"A proč?"
"Protože jsem potkal někoho, koho jsem potkat nechtěl"

No, jak se na to tak dívám, první kapitola je trošku odbytá, ale další bude lepší! :D

"Ztracená" Láska Úvod

3. listopadu 2013 v 10:23 | Ayame-chan |  "Ztracená" Láska
Tákže, jsem ttu s novou kapitolovkou a jsem zvědavá u jakého dílu s tím seknu xDD. Mno, každopádně jste po mě chtěli 2. kapitolu Shizayi a dám vám ji sem, mám už ji dokonce rozepsanou, takže tak do konce dalšího týdne tu bude a i nová kapitola tohohle něčeho :D. Tak k povídce. Bude to o sedmnáctiletém chlapci, který měl ve dvanácti přítele, jenomže ten se odstěhoval do Ameriky a nechal ho tam samotného. Tak nějak se to bude točit kolem tohoto děje. Nakopla mě k tomu Chiko-chan, takže ji můžete brát jako spoluautorku, i když to píšu já :)). No užijte si to a mějte se hezky :))
Mimochodem, je to YAOI, to znamená romantický vztah mezi dvěma chlapci, takže kdo to nemá rád nebo se mu to nějakým způsobem příčí, nečťete to!


,,Vážně se chováš nějak podivně" naklonil jsem hlavu na bok, když už mi tak pět minut neodpovídal. Zatřepal hlavou a usmál se na mě. V jeho očích byl ale smutek.
,,Děje se něco?" zeptal sem se a pohladil ho.
,,Ale ne, jen sem přemýšlel, kašli na to" procuchal mi vlasy a dal mi letmý polibek na líčko.
Usmál sem se a opřel se mu o rameno.
,,Něco se děje, poznám to"
,,To neřeš, ono se to vyřeší a já tě nechci nijak zatěžovat"
,,Jsem tvůj přítel, nezatěžuješ mě" našpulil sem trucovitě rty. Zasmál se svým zvonivým smíchem a postavil se.
,,Musím jít"
,,Jsou teprv tři, kam deš?" nadzvedl sem podezdřívavě obočí.
,,Mamka cosik chtěla" odpověděl a otočil se k odchodu. Vyletěl sem a chytil ho za ruku.
,,Co je?" otočil se na mě a tvářil se nějak nepřístrupně.
,,Nic, jen si se nerozloučil" zazubil sem se a on se milonce usmál.
,,Moje chyba, měj se Soraru" pohladil mě naposled po vlasech a odcházel, pak se ale ještě na chvilku přece jen otočil.
,,Nezapomeň na mě jo?!" zavolal.
,,O to se neboj!" křikl sem za ním neý zašel za roh.

To bylo naposledy, co jsem ho viděl. Dva dny potom, co se se mnou rozloučil, dozvěděl sem se, že se odstěhoval do Ameriky. Naštval sem se a brečel snad dva týdny, ale pak sem si uvědomil, že mi za to ani nestál, ale přes to všechno jsem nezapoměl...

Jen úvod, takže je to krátké, ale 1. kapitola bude lepší :))
 


Sbohem, Shizu-chan

22. září 2013 v 12:13 | Ayame-chan |  Shizaya
No, tak jsem se rozhodla obohatit blog o jednu Shizaya povídku :D. Doufám, že z toho zas neudělám nějakou dloooooouhou povídku, protože jinak byste asi skončili v půlce :_D. Takže bude to o náhlém zmizení Izayi a o roadosti Shizua, která nepotrvá moc dlouho :D. Nebudu tu nějak moc kecat, tak se můžete dát do čtení a doufám, že se bude líbit :))





Dneska byl den blbec, opravdu, Shizuo nikdy neměl prací moc a hlavně vynikal v tom, že ho někdo vyhodil za hodně malou dobu, ale aby ho vyhodili ze dvou prací, totiž brigád, za jeden den, bylo i na Shizua moc. Navíc měl nervy z ženské, která šla snad půlku Ikebukura vedle Shizua s kočárkem ve kterém řvalo dítě, no a bonďák samozřejmě neudrže nervy a kočárek skončil na druhé straně ulice, a kvůli toho až do teď, půl deváté večer, seděl na policii a vysvětloval příčinu svého napadení. Teď už konečně mohl domů, ale nejdřív se potřeboval zbavit deprese a na to by mu mohl docela dobře posloužit ten černovlasý bastard, který nosí jenom tři odstíny černé. Ke svému údivu ho nikde nepotkal. Dokonce si na chvíli pomyslel, že by se ho pokusil najít, ale nechtělo se mu prohledávat Ikebukuro a neměl ani náladu na ten jeho provokativní úsměv, který ho dovádí k šílenství. No, dřív nebo později toho zmetka zase potká, nikdy se nestalo, že by ho nepotkal a tak šel rovnou domů. Kasuka doma nebyl, ani ho nenapadlo, že by jo, a na stole měl nedopitou kávu z rána. Jak on nesnáší kávu...ale Kasuka mu tvrdí, že mu to pomůže na stres. Hodil sebou na gauč a promasíroval si spánky. Dneska ho opravdu bolela hlava. Jeho myšlenky se opět stočili k Izayovi. Copak informátor opustil město?? Ach, kéž by. Shizuo vzdychnul. Kolikrát ho vyháněl z Ikebukura a neodešel a teď, když si potřebuje do něčeho třísknout, není tu. No, a tu to máme, zase za všehno může. Musel se uklidnit, už jenom myšlenka na toho plešatého zmetka, mu dávala chuť zabíjet. Překousl chuť přelomit konferenční stolek vejpůl a radši si šel lehnout.
Probudili ho jasné sluneční paprsky dopadající na jeho tvář. Zaklel, že nezadělal závěsy a přetočil se na druhou stranu. Pracně se snažil znova usnout, ale dobře věděl, že to má předem prohrané. Vstal teda, vzal si cigaretu a vyšel na balkón. Opřel se lokty o zábradlí a pozoroval probouzející se část Ikebukura. Cítil se tak hezky klidný a vyrovnaný. Pak mu něco došlo.
"Ku*va, zase jsem zapoměl" dal cigaretu do popelníku a vběhl do bytu, kde se bleskově převlíkl. 'Na snídani vypil půl litru mlíka a vyrazil z domu.
"Jak ses vyspal Shizuo?" usmál se na něho jeho zaměstnavatel.
"Velmi dobře a omlouvám se za pozdní příchod" řekl zdvořile. Tom na něj byl vždycky hodný a dal mu práci, kterou potřebovala, a u které si mohl vybít stres.
"To vůbec nevadí" mávnul nad tím rukou Tom "je dobře, že sis odpočinul"
"Fajn, kam jdem dneska?".
Zašli za pár idiotama, co neplatili dluhy a Shizuo z nich pořádně vymlátil duši...no po chvíli i ty peníze. Po třetí hodině se rozloučili a Shizuo se vydal Ikebukurem někam ani nevěděl kam. Procházel podél Russia sushi.
"Shizuo, hezký den" pozdravil Simon. Shizuo jen něco zamumlal a Simonovi bylo jasné, že má neutrální náladu, a že není radno mu ji kazit.
Najednou se mu před obličejem zjevil mobil až se lekl.
"Celty, vyděsilas mě" postěžoval si Shizuo bezhlavé dullhan.
Ona mu jen přistrčila před oči mobil, kterým komunkovala.
"Ahoj Shizuo, Shinra s tebou potřebuje mluvit" stálo na displayi.
"Co zas chce?" zavrčel Shizuo otráveně. Většinou nebyl na Celty hnusný, ale jeho nálada byla v háji. Potřeboval si do něčeho bouchnout. Proč už tak dlouho neviděl tu všivou věš?
"Nevím, jen říkal, že se ti to nebude líbit, ale jestli nepojedeš, tak mi řekni, mám ještě práci" vyťukala rychle dullhan.
"Tak ok" pokrčil nakonec rameny bloďák a sedl si za svou kamarádku.
Celty ho dovezla před dům, kde měla s doktorem byt.
"Díky" kývl na ni a Celty jen přikývla. Když vcházel do budovi, slyšel, jak odjízděla. Vyšel do 3. patra a zaklepal na dveře vpravo. Po chvíli otevřel hnědovlasý kluk, no kluk, starý asi jako Shizuo, a pokynul mu, ať jde dál. Shizuo se hned vydal do obýváku, kde se svezl na pohovku.
"Co chceš, Shinro?"
Doktor se posadil vedle něho a postavil před něj sklenici mlíka. Takže se mu to nebude líbit.
"Shizuo, mám pro tebe zprávu" řekl klidně Shinra.
"Od koho?"
"Od Izayi" odpověděl opatrně. Věděl, že Shizuovi nervy nejsou dvakrát pevné.
Překvapivě byl blonďák docela klidný.
"Co chce ten bastard, že mi to neřekne osobně?" zamračil se.
"Odjel"
"Cože?" myslel si, že se přeslechl.
"Izaya odjel do Ósaky, kvůli práci, ale vypadá to, že se jen tak nevrátí" pokrčil Shinra rameny.
"Konečně" zajásal konečně blonďák, ale nebyl to tak povnášející pocit vědět, že už mu ta plesnivá krysa nebude ničit život. Jakoby ho zžírala prázdnota. Tuhle myšlenku ale rychle zametl na úplný konec mozku, kde se krčila vedle myšlenky na nějakou plnohodnoutnou práci.
"Poslouchal si mě?" zamával mu před očima doktor.
"Jo..totiž ne...co jsi říkal?" zatřepal hlavou blonďáček a upřel svoji pozornost no muže sedícího vedle něj.
"Říkal jsem, že ti nechal klíč od jeho bytu" povzdechl si Shinra.
"Prosím?" vykulil na doktora oči.
"Můžeš se tam prý nastěhovat"
Shizuo to nechápal. Proč si myslel ten arogantní blbec, že se nastěhuje do jeho bytu? Nebyl přece tak naivní. Bastard je to jo, ale naivní nebyl. Každopádně ten klíč si vezme. Monstrum sice sem, ale blbý taky nejsem.
"S tím nastěhováním nevím, ale klíč si vezmu" odpověděl Shizuo rozhodně. Doktor sáhnul do kapsy pláště a vyndal kartu s klíčem na ní zavěšeným.
"Dík" vzal si klíč a dal si ho do kapsy barmanské uniformy.
"Jo a Shizuo..." zarazil ho Shinra, když byl u dveří.
"Hm?" otočil se.
"On se nevrátí" řekl s kamenou tváří. Ano, to Shizuo tušil, není to jeho další žert. Aspoň trochu doufal, i když ho chtěl zpátky.Rázně zavrtěl hlavou, ne nechce ho zpátky, je to jen namyšlený bastard. Doktor nadzvedl obočí nad blonďákovým divným chováním.
"Já vím" odpověděl nakonec, vyšel na chodbu a zavřel za sebou.
"Kdybys jen věděl Shizuo" povzdechl si Shinra, když jeho blonďatý kamarád odešel.
"Už je pryč?" ozval se za Shinrou hlas člověka zmiňovaného v nedávné konverzaci.
"Jo a tohle mám u tebe" zamračil se na Izayu.
"V podstatě to není lež, co si mu řekl" pokrčil rameny černovlásek "odjíždím zítra večer, potřebuju si už jen dodělat práci"
"Ano, byla to lež" rozhodil rukama "ještě se s tebou mohl rozloučit" vyhrkl naštvaně.
"Ale prosim tě" zasmál se pohrdavě informátor "na rozloučenou by mi dal tak možná pár facek značkou a nápis na čelo vyrytý nožem : Už se nevracej!"
"Víš, že to není pravda"
"Vím to líp než ty a protože ti dlužím laskovost se ke mě nemusíš chovat takhle"
"Proč se před ním vlastně schováváš už den před odjezdem?"zeptal se najednou Shinra.
Izaya sebou znatelně cukl, ale na doktora se nepodíval.
"Bojíš se, že by si to nezvládl? Opustit tento život...jeho" nadzvedl jedno obočí. Izaya se ale zase zasmál tím svým provokativním úšklebkem.
"Nechtěj mě rozesmát. On mi chybět? To určitě" smál se.
Shinra jen pokrčil rameny. Si zamilovaný Izayo a ani nevíš, že je to viditelné celý svět, kromě oné osoby, pomyslel si a nechal informátora v obýváku samotného.
Shizuo se zatím dostal k domu, kde Izaya bydlel. Byl to luxusní a hodně drahý byt, který by si v životě nemohl dovolil, ale prozkoumat ho prostě chtěl. Odemkl a vešel do velké místnosti, teď už prázdné. Dokonce tu nebyl ani jeho počítač, prostě žádná známka toho, že tu ta veš žila. V místnosti, kde byla nejspíš kuchyň taky nic nebylo. Až když vešel do ložnice, nejspíš, uviděl na zemi několik krabic. První je chtěl otevřít, ale nesmířil se k tomu otevírat něco co patřilo té kryse. Byla tu ještě vestavěná skříň, do níž se bezděky podíval. Byly tam jeho černé bundy s kožíškem. A on si vždycky myslel, že má jednu, kterou ovšem nepere. Jednu si vzal ani nevěděl proč. Za chvíli ho byt přestal bavit. Byly tu jenom ty krabice, ve kterých mohli být klidně bomby a skříně. Vyšel z bytu s tou bundou a zase ho zamkl.
Došel domů promočený, protože z krásného dne, se vytvořil dokonalý deštík. Izayovu bundu hodil na postel a šel se osprchovat. Bylo teprve pět, ale cítil se strašně ospalý. Osprchoval se, omotal si ručník kolem pasu a šel se obléct do "pyžama", které bylo vlastně ne pyžamo, ale tepláky. Rozvalil se na postel a schoulil se do klubíčka. Proč měl takový pocit v hrudi, když tu Izaya nebyl? Proč se cítí tak osaměle? Nevěděl, asi v polospánku, se přitulil k Izayově bundě a tak usnul.
Ráno se probudil naprosto dezorientovaný a smutný. Venku pršelo a on neměl chuť ani na cigaretu. Docoural se do kuchyně a vypil celé mlíko naráz, pořád svírajíc bundu v ruce. Jakmile dopil mlíko, uvědomil si, co to drží.
"Co to ku*va dělám?!" hodil bundu do druhého kouta místnosti. Už si připadal jak šílenec. Izaya byl jenom hnusný parchant, co mu ničil život, tak proč z toho, že odjel, dělá takové drama? Byl znechucený sám sebou. Dneska měl volno, ale nejradši by šel někoho zmlátit. Izayu, problesklo mu hlavou. V návalu vzteku sám nad sebou, vzal konferenční stolek a prohodil ho kuchyňským oknem. Okamžitě ho do obličeje praštil studený vítr. No to sem si teda pomohl, pomyslel si. Svezl se na židli a vzlykl. Teda ne, že by brečel, ale prostě potáhl a znělo to jako brek. Musí za Shinrou, musí dát tomu parchantovi ještě jednou přes hubu. Nebo mu chtěl říct něco jiného? Ne, chtěl mu pořádně nakopat tu informátorskou prdel.
Rychle se oblíkl a vyběhl ven. Od něho to k Shinrovi nebylo daleko. Když doběhl, myslel si, že umírá. Ten studený vzduch nebyl nic na jeho plíce. Zazvonil. Ozval se bzučák, který ho pustil na chodbu. Vyběhl do 3.patra a zaklepal. Otevřela mu Celty.
"Musím mluvit s Shinrou" řekl nervózně Shizuo a Celty ho pustila dovnitř. Shinra seděl v obýváku a četl si noviny.
"Co se děje Shizuo?" podivil se doktor.
"Chci vědět, kde v Ósace bydlí Izaya" vyhrkl, div se nezakoktal.
"Proč? Co se stalo?" nadzvedl Shinra obočí.
"Potřebuju…potřebuju…ho jen vidět" řekl tiše a pak jen dodal "a pořádně ho zmlátit"
Shinra se usmál a vstal.
"Počkej tu" řekl mu. Shizuo kývl a posadil se na pohovku. Za chvíli se doktor objevil ve dveřích a usmíval se od ucha k uchu.
"Nezmlať ho moc" ustoupil stranou a za ním se culil Izaya. První si Shizuo myslel, že snad sní s otevřenýma očima, ale pak mu došlo, že ta všivá veš ho podvedla.
"Ty…ty…bastarde!" vykřikl Shizuo a rozběhl se proti černovláskovi, který se teď tvářil tak nějak vážně. Neuhnul. Shizuo mu vlepil a Izaya skončil na zemi.
"To bolí, Shizu-chan" postěžoval si a chytil se za bolavé místo na tváři.
"Proč si mi to udělal?!" vyštěkl blonďák.
"Udělal co? Já vážně odjíždím Shizu-chan, dneska večer" sklopil Izaya zrak.
"Proč si mi to neřekl, ty chlípnej pse?" Shizuo byl rozčílený.
"Protože bych to neunesl"

"Co jako? Že už bys mě nemohl obtěžovat?" odfrkl si.
"Ne, Shizu-chan, si hloupý" povdechl si informátor.
"Cos to řekl?" To bylo moc na Shizua. Chňapl Izayu za košili a vytáhl ho nad zem, aby mu viděl přímo do očí.
"Shizu-chan, řeknu ti to, když mě potom necháš jít bez toho, aniž bys mě zmlátil a už nikdy mě nebudeš hledat" na malou chvíli měl zas svůj arogantní úšklebek na rtech.
"Fajn" přikývl Shizuo, ale na zem ho nedal.
"Dobře teda" usmál se Izaya, ale nebyl to úšklebek, nýbrž upřímný úsměv "neunesl bych to protože..." zbytek věty nechal viset ve vzduchu a věnoval Shizuovi letmý polibek, že se sotva dotkl jeho rtů. Shizuo se neodtáhl, věděl, že by to byla blbost. A ani nechtěl, uvědomil si někde mezi tímhle rozhovorem že...že co? Že mu bude ten zmetek chybět?
Izaya se po chvilce odtáhl a Shizuo ho dal na zem. Černovlásek se otočil na patě a odcházel z místnosti. Shizuovi to připadalo jako špatný film.
Nemohl ho nechat, alespoň ne teď.
"Hej, ty zmetku! Snad si nemyslíš, že mě políbíš a já tě nechám jít!" chytl informátora za rameno a otočil ho k sobě.
"Nech toho Shizuo" zakroutil se pod jeho stiskem. Připadal si jakoby mu Shizuo zavrtával dýku do rány. Tahle věta byla iroie, většinou to byl on, kdo držel nožík.
"Nenechám"
"Shizu-chan, nedělej mi to horší, vím, že jsou moje city jednostrané, tak chci začít nový život...bez tebe" setřásl jeho ruku a zarputile se díval do zdi za Shizuem. Ani si nevšimli, že Shinra dávno opustil místnost, protože tušil, co se bude dít.
"Jak to víš?" zamračil se blonďák.
"Nejsem slepý" odsekl.
"Tak dobře, řeknu ti, jak moc si slepý...půlku svého života běhám jenom za tebou, sice v jiném slovasmyslu, ale utratil sem na tobě dost času, jenom ty mě dokážeš vytočit jako nikdo a dneska sem spal s tvojí bundou" řekl pyšně, ale pak si uvědomil, že tu poslední věc si mohl nechat pro sebe. Sakra.
"Spal si s mojí bundou?" začal se smát černovlásek.
"No a co? Ty mi tu říkáš, jak mě máš rád a je ti divné, že sem spal s bundou?" našpulil trucovitě pusu.
"Drž už klapačku a poď sem" usmál se Izaya a přitáhl si Shizua k opravdu vášnivému polibku. Chvilku se bál, že jej Shizuo odmítne, ale ten se po chvíli vzpamatoval a přitáhl si černovláska ještě blíž. Shizuo nikdy netušil, že bude tak úžasné líbat se s tou chlípnou vší.
Za chvíli ležel Izaya na gauči. Blonďák jej obdarovával přijemnými doteky. Věděl, že je to jeho poslední chvíle s Izayou.

"Shizu-chan, zapomeneš na mě?" zeptal se černovlásek, opírajíc se o hruď svého milence.
"Na tebe? Myslíš, že na ty jizvy se dá zapomenout... a na tenhle zážitek?" pohladil Izayu po vlasech. Ne, nezapomene.
Izaya se pro sebe usmál a přitulil se k Shizuovi ještě víc.
"Mám tě rád Shizu-chan" věnoval mu pusu na hrudník. Shizuo nevěděl jestli to má zopakovat, ale pak si řekl, co už, právě se s ním vyspal.
"I já tebe" usmál se a cítil, jak na něj padá uúnava. Taky na něj dopadla a Shizuo usnul s Izayou v náručí.

Ale probudil se tvrdě. Slyšel, jak se zabouchly dveře a jeho náruč byla prázdná. Uvnitř hrudi ucítil bolavý pocit ztráty. Před ním na gauči seděl Shinra a uklidňujícím výrazem.
"Už odešel" řekl zbytečně, protože si toto Shizuo už všiml.
"Vrátí se?" zeptal se chraplavě.
"Kdo ví"povdechl si doktor.
Shizuovi bylo blbě, jednak z toho, že celé odpoledne na něm spal Izaya a za druhé z toho, že se cítil, tak sám.
Vytáhl mobil z kapsy vesty barmanské uniformy, který mu dal Tom, aby mu napsal, když nebude moct přijít a napsal Izayovi:
"Najdu si tě ty nevděčný bastarde!"
Odpovědí mu bylo:
":D"

Tak doufám, že se vám to líbilo. Splácala sem to večer, ale nestihla to dopsat, tak to sem dávám až teď. No, dalo by se na to napsat pokračování, tak když nějaké budete chtít, křičte! ;D

Ensiferum

9. srpna 2013 v 20:35 | Ayame-chan |  Others
Takže zdraví Ayame. Jak víte, všechny jsme se vrátili a ani jedna tu najednou nebyla :_D . Ale tak víte jak prázdniny, kamarádi, nedostatek času ...lenost. A tak když už to tady takhle stojí, tak já sem alespoň dám nějakou písničku. Našla jsem ji u jednoho amv na SAO a dost se mi zalíbila, tak doufám, že se bude maličko líbit. A zároveň se chci za mě i za mé sestry omluvit všem SB, že se tu tak málo objevujeme a chci poprosit, aby jste i nadále zůstali našema SB. Ach ta lenost Konoko sestřiček. Takže tady máte tu písničku a mějte se hezky Usmívající se


Tak jsem zpátky i já :_D

22. června 2013 v 17:12 | Chiko-chan |  Others
Takže, myslím si, že by jsem se na blogu taky mohla sem tam ukázat, takže, jsem tu :D. No, jak jste se měli co? :) Já strašně, bo byl konec roku a to zkoušení a písemky a kdo ví co všechno =.= ale teďka je už naštěstí konec toho utrpení a ve škole nic neděláme, takže se budu snažit si udělat čas i na blog :). No dlouho jsme tu žádná z nás nic nenapsala tak se budu snažit to tu nějak oživit, aspoň trochu :). Sem tam přidám nějaký obrázek či písničku nebo tak něco, ale nezaručuju, že to bude pravidelně :_D. No, jdu vás oběhnout, tak se zatím mějte a žijte blaze ;)

Kam dál