Leden 2014

"Ztracená" láska 1. kapitola

17. ledna 2014 v 23:05 | Ayame-chan |  "Ztracená" Láska
Ehm, ehm ...já se omlouvám! Já jsem na to zapoměla TT^TT ale já to napravím, dneska sem přidám jednu kapitolku a budu se smažit to sem dávat alespoň trošku pravidelně *kajícný výraz*
Mimochodem co Vánoce?? A co Silvestr? :)) U mě je to furt stejný, někdy si říkám, jestli vůbec někdy budu na silvestra někde jinde něž u strejdy =3= ale negativní náled není povolena, takže přeji hezké čtení ^^

"…pak jsem se dozvěděl, že se Mikoto, odstěhoval do Ameriky a už nikdy jsem ho neviděl, ale nemohl jsem se mu ani dovolat, takže dobře věděl, že se bude stěhovat a neřekl mi to…" vyprávěl jsem kamarádovi o mém kamarádovi z dětství, který se ve dvanácti odstěhoval.
"Aha, ale možná ti to neřekl, aby ses netrápil" podotkl Ichiya kráčející vedle mě.
"Ale já jsem se trápil a hodně!"
"Teda, myslím to tak, že kdyby ti to řekl, co bys asi udělal?" zvedl tázavě jedno obočí.
"Co myslíš? Baka, samozřejmě bych brečel i tak…" zamyslel jsem se.
"Ne, nemohl by nikam odjet, kdyby tě viděl brečet, jak ho prosíš, ať nikam nejede, to by nezvládl" řekl klidně.
"Ale já jsem ho miloval, byl jsem do něho zamilovaný" vyštěkl jsem.
"On taky, řekl bych, proto tě nechtěl takhle vidět, protože odjet stejně musel"
"Jak to můžeš vědět?"
"Hmm, nemůžu, ale myslím si to" usmál se na mě a pak se zamyslel.
"Jsi do něho ještě pořád zamilovaný?" zeptal se nakonec.
"Já nevím…asi…spíš ne, už jsem si zvykl, je to přece už pět let a nikdo nemůže být do jednoho kluka zamilovaný tak dlouho" pokrčil jsem rameny.
"Ale nezapomněl si" žduchl do mě loktem.
"Můžu na něho být naštvaný, jak dlouho chci, ale sliby neporušuju"
"Okey" zasmál se. Došli jsme na místo, kde se naše cesty rozchází a tam jsme se zastavili.
"No nic, tak se měj" usmál jsem se na něj a on mě pohladil po vlasech.
"Měj se Soraru" zamával mi Ichiya a vešel do domu. Já v cestě pokračoval a mezitím přemýšlel o Mikotovi. Byl a je nejhezčí kluk jakého jsem kdy viděl. Bylo mu jedenáct a mě deset, když jsme si spolu začali hrát a potom se to zvrtlo tak, že jsem se zamiloval, ale "chodili" jsem spolu jenom ani ne rok. Mikoto se odstěhoval do New Yorku a ani se nikdy neozval. Kdybychom spolu chodili teď, vypadal by náš vztah asi jako spousta vášnivých francouzáků, sex a olizování se na lavičce v parku, ale před tím to bylo takové nevinné a krásné, i když lituju, že jsme se tehdy doopravdy nelíbali, jenom si dávali takové ty letmé polibky atd. Od té doby jsem chodil se spoustou holek, protože, musím se pochválit, jsem docela dost hezký a hodný taky, takže jakého jiného kluka by mohli holky chtít? Jenomže po nějakém tom asi patnáctém vztahu, když se mnou jedna z těch holek chtěla spát, mi došlo, že jsem opravdu gay. Nevzrušovalo mě ani její tělo ani celá ona, prostě jsem jenom na kluky. I když se kamarádím s jedním z nejhezčích a nejžádanějších kluků na škole, Ichiyou, nemám, co chci. Protože ať dělám, co dělám, myslím jenom na toho bastarda, který mě tu nechal, i když věděl, že ho mám tak moc rád. Asi mu to bylo jedno, to jsem si říkal, ale proč by mi teda říkal, ať na něho nezapomenu?
"Jsem doma!"
" Onii-chan? Tak brzo?" vykoukla moje o dva roky mladší ségra z obýváku.
"Dneska jsme jenom šli na výstavu a pak jsme mohli domů" usmál jsem se na ni.
"Hmm, aha, no mamka tady nechala koblihy, kdyby si chtěl" oplatila mi úsměv a zase si sedla na gauč před televizi.
"A co ty tu tak brzo?"
"Dneska jsem neměla školu, onii-chan" usmála se tím úsměvem ala "Jak to, že to nevíš?"
"Jo aha, nižší střední vlastně dneska měla volno"
Vzal jsem si koblihu a řekl jí, že tu druhou si klidně může vzít. Vyšel se nahoru do svého pokoje, kde jsem si zapnul počítač a hudbu. Uklidňující hudba pomáhá od stresu, teda alespoň mě.
O chvilku později mi pípnul mobil na znamení, že mi přišla SMSka. Vytáhl jsem mobil a podíval se na číslo, které si mě dovolilo vyrušit. Psal mi Ichiya, jestli nechci jít ven. Odpověděl jsem, že jo, ale ať si pro mě přijde. S Ichiyou se bavím od doby, kdy se můj přítel, totiž bývalý přítel, vypařil. Ovšem moji historku jsem mu převyprávěl až dneska odpoledne, kdy na mě dopadla zase ta tíha nad jeho ztrátou, když jsem viděl mladý pár se líbat pod sakurou, jako jsem to dělával s Mikotem. Věděl, že jsem gay už celkem dlouho a byl jsem rád, že mu to nevadilo ani nevadí.
"Onii-chan, je tu Ichiya" nakoukla ke mně do pokoje Yori.
"Jop, díky" kývnul jsem na ni a ona zas zavřela. Jsem moc rád, že mám takovou ségru, která je hodná a né taková ta svině. Dal jsem si do kapsy mobil a sešel dolů, kde na mě pod shodami čekal, Ichiya.
"Tak dlouho jsme se neviděli, pojď ke mně!" rozpřáhl jsem ruce a obejmul Ichiyu.
"Vtipné…jen jsem tě chtěl vzít na kafe" odfrkl si a Yori se na gauči zahyhňala.
"Čemu se směješ?!" vylítl jsem na ni.
"Tobě, onii-chan" chytla záchvat a tak jsem ji v tom radši nechal.
Vztekle jsem se na ni díval, ale Ichiya mě dlouho nenechal.
"Jdeme, Soraru?"
"Už jdu" kývl jsem, nazul si boty a vyšli jsme.

"Wow, pěkný" pochválil jsem krásnou kavárničku ve středu města. Okinawa byla docela dost velké město, tak jsem v ní nikdy nebyl. Byla zařízená do hnědé a krémově béžové a na zdech visely krásné obrázky různých druhů čokolád.
Usadili jsme se v rohu a Ichiya kývl na číšníka.
"Jednu horkou čokoládu a jedno latte s cukrem" nadiktoval a číšník zase odešel.
"Nechápu, proč mě bereš na takovéhle místa, je to tu drahé" kroutil jsem nad ním hlavou, stejně jako při všech ostatních dnech, kdy mě bral do restaurací a cukráren.
Nic neřekl, jen pokrčil rameny. Za to bych ho někdy zabil nebo alespoň zbil.
Číšník donesl naši objednávku a s "nechte si chutnat" nás nechal o samotě.
"Je to výborné" rozplýval jsem se nad svojí horkou čokoládou. Neměl jsem rád kafe, protože to mě naučil pít Mikoto, a od doby, co odjel, ho prostě nechci.
"Já vím, bylo to na moje doporučení" samolibě se usmál.
Nakonec jsme v kavárně seděli až dvě hodiny, při čem jsem vypil čtyři sklenice minerálky.
"Omluv mě, ale jestli do pěti minut nedojdu na záchod, budou mě odvážet s prasklým močákem" zvedl jsem se od stolu a váhavým krokem jsem šel k záchodům.
V půlce cesty jsem narazil do nějakého kluka, který neudržel rovnováhu a převrátil se na svoji přítelkyni.
"Jejda, promiňte, nechtěl jsem" začal jsem se omlouvat a pomohl jsem vstát té slečně. On se zvedl sám.
Podíval jsem se na něho. Měl blonďaté vlasy s modrým melírem. Pěkný, ohodnotil jsem nakonec.
"To je v pohodě" usmál se na mě a jeho modré oči zajiskřili pobavením a výsměchem.
"Nesměj se mi, nemohl jsem za to!" našpulil jsem trucovitě rty. Vůbec mě nenapadlo, že jsem mu právě bez dovolení potykal.
"Jo, v pohodě. Pojď Asu-chan, měj se nemehlo!" zazubil se na mě a společně vyšli z kavárny.
Já jsem teda s mumláním došel na záchod, kde jsem vykonal potřebu.
"Vypadáš nějak zaraženě" podotkl jsem směrem k Ichiyovi, když jsem přišel ke stolu.
"Trochu" přisvědčil.
"A proč?"
"Protože jsem potkal někoho, koho jsem potkat nechtěl"

No, jak se na to tak dívám, první kapitola je trošku odbytá, ale další bude lepší! :D